Krásný a potetovaný

Poslední dny byly poněkud turbulentní. Takže teď sedím v Mnichově, ve svém dočasném domově, kde strávím dva měsíce. Dnes jsem dorazila a zítra hurá do práce. Jsem napnutá, zvědavá a trochu se bojím. Uvidíme, jak to půjde. Ale na práci se těším a věřím, že všechno bude v pohodě. Dorazila jsem odpoledne a teď přemýšlím, jestli se půjdu ještě dneska projít nebo to nechám až na zítra. Ale jsem hodně unavená, takže si myslím, že to nechám na zítra a dneska si půjdu brzy lehnout, možná si pustím nějaký film. Na dnešek jsem spala možná hodinu a půl. A na vině nebyla cestovní horečka, ale Anarchista.

S Anarchistou jsem byla ve středu na koncertě a byl to podařený večer. Pak mě šel doprovodit hezký kousek cesty na autobus. Dostala jsem od něj na rozloučenou pusu, ne polibek, ale také ne jen takovou tu kamarádskou pusu na tvář. A k tomu neurčité rozloučení, že se zase někdy uvidíme, třeba na vaření s FNB. Pak jsme si vyměnili pár neurčitých smsek a já byla přesvědčená, že už o něm pěkně dlouho neuslyším a že se leda někdy časem náhodně potkáme. Jaké bylo moje překvapení v sobotu, když jsem od něj dostala zprávu, že má volný den a jde vařit, jestli nechci taky dorazit. Po tom fiasku s Panem Plachým večer před tím mi to vykouzlilo úsměv na tváři. Ale jen do chvíle, než jsem si uvědomila, že budu muset odříct, protože musím balit. Naštěstí jsem měla velkou podporu v Seŕrlaid, která se mnou zabalila, uvařila mi jídlo a ještě mi připravila svačinu do vlaku. Anarchistovi jsem odepsala, že bohužel nemohu, že musím balit. A on, ať si z toho nedělám hlavu, že snad nejedu druhý den. Tak jsem mu napsala, že právě že jedu. Okamžitě se mi ozval zpátky, že jestli mám v plánu rozlučkovou akci, rád by se přidal. Odpověděla jsem mu podle pravdy, že budu doma se Seŕrlaid a s Calwen, takže pokud mu nevadí babinec, že budu ráda, když se přidá. Přidal. Byl okouzlující a byla s ním zábava. Stalo se to, když šly holky na střechu, Calwen na cigárko a Seŕrlaid mi nechávala trochu prostoru, abych mohla být s Anarchistou sama. Chtěl ukázat byt a najednou jsme se líbali. Ani nevím, jak k tomu došlo. Tedy vím, prostě jsem ho políbila. Pak jsme tam ještě nějakou chvíli seděli všichni a já už pak holky začala jemně vyhazovat. Seŕrlaid naštěstí byla dost duchapřítomná, že vše správně pochopila a odtáhla s sebou i Calwen, která nevypadala, že by se měla k odchodu. Do pěti minut jsme byli nazí v posteli. Výsledkem byla právě ona hodina a půl spánku.

Říkal mi věci, které jsem už roky neslyšela. Říkal, že jsem nádherná. Že nechápe, že tak hezká a chytrá holka jako já nikoho nemá. Že jsem skvělá. A celou noc mě objímal. Pak mě šel vyprovodit na vlak. Seděl proti mě a čekal se mnou, než bude vlak odjíždět. Říkal mi hezké věci a pak najednou, že se na něj nemám moc upínat, že se ještě nechce vázat. A také mi zopakoval, že je o něj zájem. Tak jsem mu i já zopakovala, že to naprosto chápu. A že opravdu nemůže po jedné noci čekat, že se na něj budu upínat, že to není můj styl. A pak zase vyzvídal, proč že jsem sama. Tak jsem mu řekla, že prostě jen nechci být s někým jen proto, abych nebyla sama. A že jsem prý podle kamarádek moc vybíravá a že na tom asi bude něco pravdy. Copak jsem mu mohla říct, že o mě chlapi nestojí, když si myslí, že chlapi mi leží u nohou a že se můžou přetrhnout, aby dělali to, na co si já jen pomyslím. Pak se mě ptal, jestli je to tím, že se mě chlapi bojí. Na oplátku jsem se ho optala, zda mu snad připadím tak drsná. On že ne, že to ale holky večer říkaly (říkaly, obě a to dost jednohlasně. Tímto díky!). Říkal, že jsem jen upřímná. Jemu se to prý líbí. Říkal, že se mu bude stýskat. Že přece na sebe máme email a telefon. Pak mi ještě poslal vzdušný polibek přes okénko a byl pryč. Bojím se, že dva měsíce jsou moc dlouhá doba, aby mě udržel v hlavě. Je to po člověk, který mě opravdu zaujal. U kterého jsem dokázala dát najevo, že se mi líbí a nepřišlo mi to divné. Včera jsem měla oči jen pro něj a on vlastně taky jen pro mě. Asi jsem se zamilovala. Nechci ale moc přemýšlet o všech kdyby, tak doufám, že nebudu mít moc čas.