Prodloužený víkend jsem si užila. Jakpak také ne s tím nádherným počasím a Panem Plachým na horách. Jsem ještě rozpačitější, než jsem byla minulý týden. Je mi s ním krásně. Kromě toho, že začínám zbožňovat jeho dost zvláštní a trochu divný smysl pro humor, baví mě si s ním povídat a je mi příjemné s ním i mlčet. Pan Plachý mě pozval na chalupu s jeho přáteli. Ale abych byla upřímná, zval i jinou naší kamarádku, která ale jet nemohla, přestože s námi by prý jela kamkoliv, jen nevím, jestli myslela s námi všemi nebo jen s Panem Plachým (začínám být paranoidní). Všichni si tam mysleli, že jsme pár a on nic nevyvracel. Vyfasovali jsme společnou postel a bohužel na mě nic nezkusil. Ale ani já na něho ne. Přesto bylo krásné poslední věc večer slyšet jeho dobrou noc a první věc po ránu vidět, jak otvírá oči, pak se na mě usměje a potichu řekne ahoj. Měla jsem strašnou chuť ho je obejmout, jen se ho pohladit. Ani jedno jsem neudělala. Pokaždé, když mě vyhledal očima nebo já jeho, se na mě usmál odzbrojujícím úsměvem. A také jsem bohužel již podruhé viděla v jeho očích bolest, hlubokou a nefalšovanou. Poprvé, když jsem tuhle bolest v jeho očích četla, tehdy jsem mu úplně propadla. Tentokrát jsem už věděla, co tam najdu a bylo mi ho neskutečně líto. A přesto jsem ho nedokázala ani pohladit po ruce. Bylo mi mizerně, protože jsem ho donutila se vrátit. Přejeli jsme kočku. Donutila jsem ho vrátit se, abych zjistila, zda je mrtvá nebo zda se jí třeba ještě dá pomoci. Nebyla to kočka, ale veverka a měla to chuděra za sebou, ležela tam uprostřed silnice bříškem nahoru. Byl to smutný pohled. On tím trpěl. Už když se vracel jsem mu v očích četla, že to dělá jen kvůli mně a že je bezradný.
Večer mi to nedalo a vyložila jsem si karty. Snažím se to nedělat příliš často a taky si nejsem vždy jistá tím, co mi karty chtějí říct. Ale byla jsem natolik bezradná, že jsem se ke kartám přece jen uchýlila.Takže tady v krátkosti výklad. V momentální situaci je cítit beznaděj. Strach a analyzování věcí pořád dokola, přemýšlení o budoucnosti, což mi nedovolí se soustředit na současnost a tu si užívat. Minulost je silně ovlivněna mužem, který je chytrý, rozumný, s úžasným analytickým myšlením, muž, který je mistrem slova. Ale také muž proradný, emocionálně chladný, specialista na překrucování slov druhých a následným používání jich proti nim samotným (ano, je řeč o Oslovi). Karta, která pozitivně ovlivní budoucí vývoj, pomáhá udržet si klidnou mysl a nadhled a pomáhá vyčkat na vyřešení situace. Naopak problematické bude udržet si pozitivní přístup, chybět bude odhodlání riskovat a bude zde problém s vírou ve vlastní intuici. Dle karet bych se měla obrnit trpělivostí a tu se naučit skloňovat ve všech pádech. Trpělivost a vytrvalost přinášejí úspěch. Patrná snaha o dosažení cíle. Pomalé otvírání se jinému člověku. Narůstání důvěry a duševní spřízněnosti. Přesto zde přetrvává nejistota, zda vše nejsou jen zbožná přání. Opětovný pocit beznaděje, utvrzování se v tom, že vše je marné. Vyčerpávající čekání a doufání. Tahle destruktivní energie by mohla potenciální vztah ohrozit. Další karta ale ukazuje na dosažení dlouho očekávaného a vytouženého. Dojde k dosažení vnitřního klidu a naplnění. Zčeřená hladina se uklidní a dojde k nalezení pocitu domova. Poslední karta ukazuje na citovou rovnováhu a láskyplnou intimitu. Nevím, zda tomu mám věřit. A co vy, věříte kartám?
