Je podzim. A podzim mi svědčí. Cítím se skvěle a užívám si to. Konečně jsem spokojená sama se sebou, s tím, jak věci jsou a co se kolem mě odehrává. Mám pocit, že jsem našla svou cestu, že se konečně ubírám tím správným směrem. Konečně jsem přestala úpěnlivě někoho hledat. Tedy alespoň jsem si to myslela ještě dneska, teď už si tím nejsem tak úplně jistá. Stále víc se mi líbí jeden kamarád. Obávám se, že tato náklonnost je pouze jednostranná. Není zde jakýkoliv náznak z jeho strany, že by o mě taky stál. Na to mám konec konců talent. Serrlaid stejně říká, že nejsem jeho typ. Budu věřit, že mě to brzy přejde. A že zase brzy najdu svou nedávno nalezenou rovnováhu. Nerada bych o ní přišla sotva jsem ji nalezla. Věřím, že bude stačit se na to párkrát vyspat a jemu půjdu v následujích dnech z cesty.
Žádné komentáře:
Okomentovat