Tak jsem to rozsekla a s Anarchistou jsem se rozešla. Je mi sice smutno, mám ho pořád ráda, ale vím, že je to dobré rozhodnutí. A nepřijde mi fér ho vodit za nos, protože vím, že si s ním budoucnost nedokážu představit. A také jsem necítila, to co bych cítit měla / chtěla. Nějak se city vytratily, což je v tak krátké době trochu smutné. A hlavně vím, že svým negativismem by mě stáhl dolů. S tím, jak inklinuji k depresím a sama mám často problém se motivovat a být pozitivní, by mě to dlouhodobě nesvědčilo. Nemůžu mu to vyčítat, je to jeho povaha, jenže bohužel nefunguje s povahou mojí. Potřebuji někoho vedle sebe o koho se můžu opřít. V tomhle vztahu jsem měla kalhoty já a to mi nesvědčí. A v dlouhodobém horizontu by to nesvědčilo ani jemu. Ke všemu po tom výletě s Právníkem jsem si uvědomila, že se mi po Anarchistovi zdaleka tolik nestýská jak by mělo. A že kdybych ho opravdu milovala, s Právníkem by se tohle nestalo. Takže mi přišlo jen fér se s Anarchistou rozejít. Je mi to líto. A hlavně je mi líto jeho. Ale kdybych mu něco nalhávala, lépe by se necítil. Řekl, že se ozve příští týden a dořešíme zbytek věcí. Nejsem na vztahy dělaná a asi bych měla zůstat maximálně u vztahů mileneckých.
Přijde mi to od Tebe hodně fér. Znám lidi, kteří vědí, že se svým současným partnerem nechtějí být "napořád", ale hodí se jim, dokud si nenajdou jiného. To je úplně neslušné a ten druhý pak ztrácí čas.
OdpovědětVymazatPředstavovala bych si k Tobě silného muže, který je skutečným partnerem a oporou. A který by Tě na rukou nosil. :-) Doslova. Přijde mi, že by Ti to v náručí slušelo. A kdybys zlobila, tak přehozená přes rameno, aby Tě to přešlo. ;-) A někoho hodně veselého.
Nemyslím, že bys nebyla dělaná na vztahy. Jen prostě na jiné, než má většina lidí. A proč ne?