Sešla jsem se s psí psycholožkou. Chvíli mi trvalo, než jsem se odhodlala napsat, musela jsem si všechno nechat projít hlavou. Paní psycholožka přišla ke mně domů, Jonase mi máma přivedla. Nejdřív jsme si asi půl hodiny povídali a nakonec nás naložila do auta odvezla do parku, kde se vždycky pohybuje velké množství psů. Já jsem se pohybovala na pokraji zhroucení. Klepala jsem se a málem umřela strachy. Nicméně pes, jak vycítil její klid, byl úplně v pohodě. Celou hodinu a půl si pobíhal mezi všemi psy, byl na volno a byl naprosto spokojený a nadšený. A já taky. Jenže jen do doby, než jsem si uvědomila, že nejsem schopná toho mu to dopřát.
Prý s Jonasem není nic moc v nepořádku, ty drobnosti v jeho chování se dají jednoduše odstranit. Ale to se tolik nedá říct o mých panických atacích. Prý to může trvat i několik měsíců, než se svých strachů zbavím. Do té doby nemá cenu snažit se pracovat se psem. Prý by to nemělo moc smysl. Takže začínám já s terapií a až budu v pohodě já, začneme pracovat i se psem. Stejně jsem si dlouho říkala, že by mi terapie pomohla.
Jak paní psycholožka řekla, on mě Jonas zachrání, protože nebýt jeho, k ničemu bych se neodhodlala.
To je dobře, terapie pomáhá. Přeju Ti, aby to pomohlo.
OdpovědětVymazatKdybys měla malou zásobu kapesníků, tak dej vědět. :-)
K., nakoupím velkou zásobu. Strašně se toho bojím, protože už teď je mi jasné, že se budu muset vyrovnávat s věcmi, které jsem záměrně zazdila :-(
OdpovědětVymazatRozumím tomu. Jen mám zkušenost, že mi pomohlo jen to, že jsem ty věci "odezdila".
VymazatAno, tomu také věřím, že může pomoci.
Vymazat