Stačilo by tak málo

Nechci toho moc, stačila by jen pochvala. Pokud člověk dělá něco na dobrovolné bázi, je to asi jediná forma odměny, se kterou může počítat. A pokud i tohle chybí, začne brzy chybět i motivace.

Chaos v hlavě

Co se se mnou děje? Jsem neustále v jednom kole a je to dobře, nestíhám moc přemýšlet. Nechci přemýšlet. Nedokážu si udělat v hlavě pořádek. Stále přemýšlím o Panu Plachém. Začarovaný kruh.

Dneska jsem si psala s Panem Úžasným. Jestli se mnou nechce na oběd. Prý teď toho má moc. A že prý někdy klidně někam zajdeme. Ale že silně pochybuje, že se mi někdy ozve sám od sebe. Ať prý to nechápu tak, že by mu vadila jen představa, že by se mnou měl někam jít a jen to neuměl vypustit z pusy, tak to prý ne. Ale on prostě pochybuje, že by se mi ozval sám od sebe. Na to jsem mu odpověděla, že já taky silně pochybuju, že by se mi ozval sám od sebe, že to tedy zase někdy zkusím a buď se mu to bude hodit nebo ne. Poté se mě zeptal, zda potřebuju peníze. Že by prý potřeboval nějaký překlad z němčiny a do němčiny. Na to jsem mu napsala, že mu ráda podklady přeložím, ale že za to nic nechci, leda mě může pozvat pak na ten oběd. Na to mi odpověděl, že se nechtěl ptát zrovna mě, poněvadž  mu to vlivem situace vážně nepřišlo úplně vhodné. A že ty německy vládnoucí děcka kolem něj jsou úplně nespolehlivý. Zajímavé, s těmi se kamarádí. Je mi z toho tak nějak smutno, na překlad jsem mu dobrá, ale na to, aby se ozval kvůli obědu, tím si jistý není. Přijdu si trochu jako hlupák.

A pak je tu Pan Právník. Těžko říct, do jaké škatulky ho mám zařadit. Známý to není, asi kamarád, byť to je úplně jiná forma kamarádství, než jakou jsem zvyklá. Ale záleží mi na něm. Vážím si ho pro jeho inteligenci, angažovanost a dotahování věcí do konce. Teď má nějaké trable, o kterých nemluví. Nikdy o sobě nemluví. Na týden se sebral a zmizel neznámo kam, všechny povinnosti nechal ladem. Když se včera večer na jedné akci na skok ukázal, první věc, co udělal, když mě viděl, bylo, že mě obejmul a pár sekund mě držel v náručí. U něj naprosto atypické, on, který se brání každé (přílišné) důvěrnosti. Pak se sebral a bez slova rozloučení zmizel. Takhle ho neznám a trochu mě to děsí. A nevím, jak bych mu mohla pomoci. A je mi ho líto. Ale ptát se ho na cokoliv nemá smysl, stejně by mě odmítl. Tak mi jen leží v hlavě a doufám, že to není nic vážného a že to brzy zase bude ten starý rozhodný kluk.

Jinak dneska jsem se díky kamarádce (která u mě snad od nového roku bude bydlet) dostala k pravidelné akci Food Not Bombs, kteří vaří jídlo pro bezdomovce. Původně jsem nikam nechtěla jít a chtěla jsem si odpočinout, ale nakonec mi padal doma strop na hlavu, tak mi to nakonec přišlo vhod. Bylo to super, nejdříve jsme byli pro zeleninu v tržnici. Byla jsem překvapena, že nám prodejci bez problémů dávali zeleninu, většinou tu, která by byla hůře prodejná nebo už nevypadala úplně svěže, a nebo prostě nějakou, aby udělali dobrý skutek. Byla jsem tím mile překvapena. Uvařilo se mnoho litrů jídla, které se během pár minut rozdalo. Měla jsem z celé akce tak dobrý pocit, tak smysluplné. Jeden z bezdomovců mi říkal, že mi to moc sluší. To bylo tak milé. Takže za měsíc zase. Už teď se těším.